Poznala jsem to poprvé a doufám, že ne naposledy. Partnerský vztah. A je to sakra dřina! Když ale miluješ, stojí za to makat.
Není žádná novinka, že vztah je primárně o komunikaci. Když jsem přicházela za skvělou koučkou Janou Honkovou, abych s ní naplánovala párové sezení, myslela jsem si, že hlavní otázkou budou naše další společné kroky s Markem. Tak se i stalo, ale místo výběru země či typu nemovistosti, jsme se brzy začaly bavit o způsobu, jak můžeme společně dojít k řešení, které bude vyhovovat nám oběma.
Komunikace. Znova a pořád dokola. A pak, když už si člověk myslí, že všechno zvládnul, dostane další ťafku. A pak si řekne - všechno je super, kouče nepotřebuju, nebudu to dál řešit. Chyba! Právě takové rozhovory, od kterých člověk nic neočekává, ve kterých se nechá ves svoji intuici, mohou vést k těm největším odhalením. A to byl i můj případ, kdy jsem si myslela, a pořád tomu věřím, že náš vztah s Markem, i to, kde se teď sama nacházím (a o čem píšu tady), je boží. Nechtěla bych to jinak. Otázkou je, co dál?
Hodnoty typu svatba a děti jsme rychle smetli ze stolu. Někdy ano, ale ne v dohledné době. Co řešíme víc je, jak využít svoji energii a zachovat si radost ze všedních dní. Jak být napojení, méně v napětí, více v klidu, dovolit nespěchat, nemuset muset, a prostě být. Píseň Tomáše Kluse to vystihuje zcela přesně... Jenom být.
Jak dosáhnout spokojeného bytí? Kdo ví! Jisté ale je, že jenom skrze komunikaci se mohou partneři společně dopídit k výsledku, který vyhovuje oběma stranám. Možná o tom napíšu další knihu. Bude i o tom, jak důležité je poznat sám sebe a pak moci dávat - nikdy ne ale přespříliš, aby nám nedošly síly.
Zatím ale zůstanu u stereotypů, které nás nutí dělat zbytečné věci, u očekávání ostatních, která se snažíme bezmyšlenkovitě naplnit. A budu se držet lásky, protože ta podle mě prostupuje každým naším aktem, každou myšlenkou, každým pohybem. Láska je všemocná a já ji chci žít naplno (a s Markem). A je důležité to umět říct nebo jinak vyjevit! A jak podstatná je láska pro tebe?
Tvé srdce v mých dlaních.
Tak křehké.
A já se obavám,
Že ho zlomím..
Hřejivý pocit vlídné blaženosti
Se tiše rozpíná Po celém těle
A je to krásné, cítím se skvěle.
Spojení, pouto,
Co vzniklo v našich očích
Je snad nepochopitelné,
A přesto tak jasné.
Jak se to stalo?
Comments