Není jich mnoho a nedějí se často. Ale když se poštěstí, stojí to teda za to. Obklopujeme se lidmi, kteří nás znají a mají rádi takoví, jací jsme (teda snad!). Co se ale stane, když z této zóny vystoupíme a otevřeme se novým poznáním? Pak se teprve začnou dít divy.
Takové bylo i naše náhodně setkání s Kateřinou, jejíž profil jsem objevila díky projektu Kristýny z @okousekbliz. Kateřiny nádherné kresby se skrývaly pod hashtagem #poblizsobe a jak jsem tak zabrousila na profil @toulavypribeh, objevila jsem záblesky Kateřininy dovolené v Chorvatsku. Mluvily o zpomalení, vychutnávání si přítomného momentu a nenaříkání si, když něco nevyjde tzv. podle plánu. A velice to se mnou rezonovalo. Odvážila jsem se tedy Katku oslovit a její kresby, tedy pastelové sny, sdílet s ostatními. A z několika krátkých výměn bylo najednou naplánované setkání na brunch.
A to bylo panečku něco! S Kateřinou jsme strávily přes 2 hodiny zabrané do konverzací, které se rozpínaly od cestování až po tvoření. Znáte ten pocit, když někdo mluví a vy jen nadšeně přikyvujete, protože se cítíte, jako by vám mluvil z duše? Tak to přesně se dělo mně s Katkou.
Od cestování sólo po jógu bez pohybu, od jistoty ze zaměstnání po odvahu říct ne, od chuti lehce provokovat po nalézání klidu a sebe sama.
Kateřina je úžasný člověk, který zažívá podobné výzvy a pocity, se kterými se na své cestě setkávám i já. Od cestování sólo po jógu bez pohybu, od jistoty ze zaměstnání po odvahu říct ne, od chuti lehce provokovat po nalézání klidu a sebe sama. To vše během našeho rozhovoru zaznělo a to všechno mi připomnělo, jak důležité je občas opustit svoji komfortní zónu a vykročit do neznáma.
Na Instagramu obzvlášť nemá člověk co ztratit. Někomu napíšete, pochválíte jeho práci, a pak se buď dáte do řeči nebo ne. Nothing to lose. A osobně? Když po pár minutách zjistíte, že tam ta chemie není a toto setkání nemá cenu, tak dopijete svoji kávu a s díky se rozloučíte. Tot’ vše!
Takováto setkání nejsou běžná, troufám si říci, že ani častá. O to víc jsou čarovnější, když natrefíte na dušičku, co by vám jinak nezkřížila cestu a vzájemné se podpoříte v tom, co děláte. Jít si vlastní cestou není totiž vůbec snadné, a často jen díky ostatním máme sílu vytrvat. Nedám dopustit na vliv komunity, o té vlastně mluvím i s Kateřinou Haring v podcastu Podnikatelka. Díky ní máme odvahu zkoušet nové věci a víme, že nás bude mít kdo zvednout, až zakopneme.
Pouze když se těmto možnostem otevřeme, máme šanci zažít něco neuvěřitelného. Připravte se ale na věci, které nelze racionálně vysvětlit.
Seznámení z Kateřinou bylo čarovné - osudové. Zaznělo tolik myšlenek, názorů i nápadů, které mi ještě dlouho budou znít v hlavě, a pevně věřím, že naše setkání nebylo poslední. Na osudové lidi věřím - byla jimi i Kateřina z neziskovky Loono, Almar z podcastu The Bunker, jehož jsem hostem, ale třeba i můj současný partner, se kterým nás i přes neúspěšné dohazování nakonec svedly cesty osudu dohromady.
A je to boží. Pouze když se těmto možnostem otevřeme, máme šanci zažít něco neuvěřitelného - nevšedního - unikátního. Připravte se ale na věci, které nelze racionálně vysvětlit. Jak by se jinak mohlo stát, že se s Katkou potkáme právě ve středu, tedy v den, který máme obě dvě věnované tvoření?
Náhoda? Nemyslím si. Ohledně na zázraky věřím a to, že se cesty @gabrielleditt a @toulavypribeh protnuly se nedá jinak vysvětlit. A proč se taky snažit tomu porozumět? Vždyť takových náhod existuje nespočet, stačí se jen opovážit. Co myslí?
Comments